Zvon pro Zahrádku

Zvon pro Zahrádku

Ing. Jan Čihák, Spolek Přátelé Zahrádky

V kostele sv. Víta v bývalém městečku Zahrádka, které bylo vysídleno a zbořeno při napouštění přehradní nádrže Švihov na řece Želivce, se letos, kromě jiných kulturních akcí, uskutečnily dvě významné události.

Při Zahrádecké pouti v sobotu 15. černa 2019 si místní rodáci a přátelé za účasti biskupa Mons. Václava Malého připomněli 800. výročí první písemné zmínky o Zahrádce. O 4 měsíce později, v sobotu 26. října byl do zahrádeckého kostela po více než 40 letech zavěšen nový zvon.


Na obrázcích je maketa nového zvonu


Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení

Zahrádecký kostel přišel o své zvony nejméně 4x. Při požárech v letech 1783 a 1850 a za obou světových válek (1916 a 1942). Dokládají to záznamy ve farní kronice i v kronice obecní, které jsou uloženy v Státním okresním archivu v Havlíčkově Brodě.

Před rokem 1873 byly v Zahrádce 4 zvony o hmotnosti 18, 12, 10 a 2 centy (1 cent = 56 kg). Největší z nich byl ulit v roce 1744 pražským zvonařem Konrádem Löhnerem za 677 florintů (zlatých) a 10 grošů z materiálu staršího zvonu.

Při bouřce bez deště, která se na Zahrádku přihnala 29. června 1783 okolo třetí hodiny odpoledne, zapálil blesk místní hospodu a požár se rozšířil na okolní domy, školu i kostel. Zvony se ohněm roztavily na rozdíl od varhan a oltářů, které se podařilo zachránit, i když značně poškozené. Shořela i většina obecních písemností. Proto dodnes dochovaná obecní kronika popisuje události až právě od tohoto roku.

Po požáru byl v zahrádeckém kostele provizorně zavěšen nejmenší zvon z kostela ve Snětě. Tento zvon byl vyroben mistrem Tomášem, zvonařem na Horách Kutných, v roce 1567. Při bohoslužbách sloužil dlouho jako jediný, neboť oprava kostela trvala téměř 20 let. V obecní kronice se uvádí, že zvony na věži nebyly až do října roku 1800.

Teprve v roce 1801 byl zakoupen velký zvon sv. Vít o hmotnosti 15 centů a 8 liber ulitý Františkem Karlem Vaňkem za 200 florintů. V roce 1809 byl pořízen zvon sv. Václav o hmotnosti 7 centů a 8 liber, který odlila pražská zvonařka Anna Kühner a Karel Bellmann starší, který v té době v dílně Anny Kühner pracoval, za 271 florintů 38 krejcarů. V roce 1828 byl ještě přikoupen další malý zvon za 72 florintů.

Ještě větší požár postihl Zahrádku 20. února 1850. Ve čtvrt na jedenáct večer začala hořet stodola u mlýna (dřívější papírny) čp. 48 u mostu přes Želivku. Oheň prý vzplál od louče, kterou si svítil místní dělník. Celý večer vál od západu silný vítr o rychlosti až 100 km/h, který lámal ovocné stromy a ničil lesní porosty. V důsledku silného větru se požár rychle šířil, a protože zahrádecké domy byly v té době převážně dřevěné, zanedlouho shořelo 98 stavení. Tentokrát shořelo i veškeré vybavení kostela a relativně nedávno pořízené zvony se opět roztavily.

K opravám požárem poničeného městečka výrazně finančně i materiálně přispěl kníže Vincenc Karel z Auerspergu a ze Žleb. Auerspergům patřilo dolnokralovické panství, jehož součástí byla i Zahrádka. Kníže financoval i obnovu místní farního kostela sv. Víta.

Již v roce v roce 1852 byl na novou zvonovou stolici zavěšen zvon nesoucí jméno Vilemína. Vážil 38 kg včetně srdce, měl průměr 37 cm a výšku 30 cm.

Tento zvon byl zřejmě pojmenován po manželce knížete Vincence, kněžně Vilemíně, rozené Colloredo-Mansfeld. Přesto, že v té době byla úředním jazykem němčina, kněžna uměla dobře česky a měla i české národní cítění. Navíc v letech nouze pomáhala finančně i potravinami z panských sýpek lidem na svých panstvích, která po smrti manžela od roku 1867 spravovala.

Na věž zahrádeckého kostela byly ve druhé polovině 19. století pořízeny ještě další tři zvony od zvonařské firmy Bellmann. Pražský rod Bellmannů vyráběl zvony do 70. let 19. století. Na zvonových hlavách je ovšem datace 1881. První zvon měl 106 cm, druhý 87 cm a třetí - Poledník 60 cm.

V obecní kronice je zápis o opravě zvonu v roce 1911. 31. října tohoto roku byl z věže sundán zvon "Poledník", který byl už 10 let prasklý. Zvon byl přelit pražským zvonařem Arnoštem Diepoldtem a zpět byl zavěšen 3. ledna roku 1912 zaměstnancem této zvonařské firmy Josefem Špačkem.

Tři větší zvony byly zrekvírovány za první světové války v roce 1916. Zvon Vilemína, používaný jako umíráček, první světovou válku přečkal.

V roce 1922 k němu byl přikoupen zvon sv. Václav, odlitý firmou V. Červený z Hradce Králové, který vážil 94 kg, měl průměr 55 cm a výšku 49 cm. Kilogram zvonoviny stál v té době 54 Kč. Zvon byl zaplacen z náhrad za zrekvírované zvony, dopravu hradil sám tehdejší farář Václav Stýblo a 1100 Kč přispěli farníci.

Oba tyto zvony byly ovšem zrekvírovány nacisty v roce 1942. Z věže byly sundány 9. března. V obecní kronice se uvádí, že občané na zvony naposledy zazvonili a přítomní plačíce jeden druhému šeptal: ,,Rakousko nám vzalo zvony, prohrálo, Němci nám berou zvony, prohrají také.“

Na věž zahrádeckého kostela byl zapůjčen zvon „umíráček“ z ježovské zvonice.

Paní Jaroslava Hamajdová, rozená Fialková ze Zahrádky čp. 50, vzpomíná, jak jel P. Toufar pro zvony do Prahy. Ze Zahrádky jej vezl bryčkou s koňmi pekař Fialka k svému tchánovi do Studeného. Tam P. Toufar přenocoval a ráno odjel do Prahy nákladním autem s tamním mlynářem a pekařem panem Trojanem, který vozil do Prahy chléb.

P. Toufar našel a přivezl jen zvony, které byly zrekvírovány až ve druhé vlně, tedy 6. června 1942, což byl historicky cenný zvon z Ježova a z Blažejovic. Ty již Němci nestačili ze složiště v Praze Na Maninách odvézt. Jak se píše ve farní kronice, zvony tam byly přesně popsány a očíslovány. Bylo proto lehké je identifikovat.

V roce 1947 objednal P. Josef Toufar pro Zahrádku nový zvon „umíráček“ o váze 31 kg u První moravské zvonárny v Brně Husovicích. Zvon i s příslušenstvím stál 3.749,- Kč, neboť kilogram zvonoviny byl v té době za 91,74 Kč. Finanční prostředky na pořízení zvonu pocházely ze sbírky mezi čechoameričany, kterým P. Toufar napsal, a z kostelní sbírky.

Toufarovým zápisem o zakoupení zvonu příslušná část farní kroniky končí. P. Toufar byl na nátlak komunistů přeložen do Číhošti a režim vedení farních kronik zakázal.

Díky kampanologovi Mgr. Petru Váchovi z Národního památkového ústavu se podařilo zjistit, že P. Toufarem objednaný zvon byl v Zahrádce zavěšen nikoli na věž kostela, ale na věžičku hřbitovní kaple. Při likvidaci Zahrádky byl přemístěn do zvonice kapličky stojící na návsi v nedalekých Šetějovicích nacházejících se na levém břehu Želivky. Zde tento zvon slouží dodnes. Je doplněn elektrickým zvonicím zařízením a pravidelně tak ohlašuje poledne a klekání.

Podle pamětníků tak byl na věži zahrádeckého kostela zřejmě až do roku 1975 pouze zvon zapůjčený z Ježova, který se pak vrátil na své původní místo. Při zpětném převozu byl poškozen a následně přelit.

Od roku 1975 byla zvonice ve věži zahrádeckého kostela prázdná. Paní Lenka Lhotková, dcera jednoho ze zahrádeckých rodáků, v lednu 2019 iniciovala projekt Spolku Přátelé Zahrádky na pořízení zvonu nového. Díky zájmu a štědrosti veřejnosti, firem i měst a obcí v širším okolí se od února do října 2019 podařilo na účtu veřejné sbírky shromáždit veškeré finanční prostředky potřebné na výrobu zvonu, jeho elektrické ovládání i potřené související opravy.

Spolek poptal výrobu zvonu u všech českých zvonařských firem a z obdržených podkladů vybral nabídku známého zvonaře pana Petra Rudolfa Manouška. Jedná se o pokračovatele tradice starého zvonařského rodu. Rod Manoušků vlastnil také První moravskou zvonárnu, u které Pater Toufar objednával zvon v roce 1947.

Výroba zvonu pro Zahrádku začala letos v létě návrhem výzdoby. Ta musí být připravena jako první, aby ji bylo možno otisknout do formy na odlití zvonu. Na horní obrubě zvonu je pás z lipových ratolestí a jméno "JOSEF". Pod ním je umístěn reliéf centrální části městečka Zahrádka. Na opačné straně zvonu je věnování „RODÁCI A PŘÁTELÉ NA PAMĚŤ 800. VÝROČÍ ZAHRÁDKY A P. TOUFARA, L.P. 2019“ a značka zvonařské firmy.

Protože zvonárna pana Manouška na pražské Zbraslavi byla zničena povodněmi v roce 2002 a úřady z důvodu nedořešené protipovodňové ochrany dosud nepovolily její obnovu, vyrábí Petr Rudolf Manoušek v posledních letech zvony ve spolupráci s holandskou zvonárnou Royal Eijsbouts v Astenu nedaleko Eidhovenu. Historie této firmy sahá do poloviny 19. století, kdy se zabývala výrobou a opravami věžních hodin a orlojů. Odlévání zvonů k této hodinářské práci přibylo až zhruba o 100 let později. Zvonařství má v této firmě tedy paradoxně kratší tradici než v rodině Manoušků. Jedná se však o jednu z předních zvonáren, která dodává zvony do celého světa. Pozoruhodné také je, že výrobou zvonů se zabývají pouze firmy evropské, na žádném jiném kontinentě klasickou zvonárnu nenajdete.

Vlastní lití se uskutečnilo v pondělí 16. září za přítomnosti zástupců Spolku Přátelé Zahrádky. Po zatuhnutí zvonoviny, což u zvonu této velikosti trvá několik dní, se rozbije písková forma, zvon očistí, podle potřeby dobrousí a osadí se do něj srdce.

Na sobotu 26. října 2019 připravil Spolek Přátelé Zahrádky ve spolupráci s dobrovolnými hasiči z Píště a Rejčkova, Hasičským záchranným sborem Kraje Vysočina a ledečským panem děkanem ThDr. Janem Bártou slavnostní převoz zvonu z Ledče nad Sázavou do Zahrádky, jeho vysvěcení a zavěšení. Převoz byl koncipován tak, aby připomněl pořizování zvonů po druhém velkém požáru v polovině 19. století za podpory patronů kostela kněžny Vilemíny a knížete Vincence Karla z Auerspergu a ze Žleb.


PODĚKOVÁNÍ za dar na ZVON PRO ZAHRÁDKU

Ve veřejné sbírce na opravy, restaurování a vybavení kostela sv. Víta v Zahrádce přispělo na pořízení zvonu formou zasláním finančního daru na účet č. 5399739001/5500 nebo zakoupením sbírkového zvonečku na 450 dárců, kteří přispěli částkou přes 400.000,- Kč. Na zvon sbíráme od poloviny ledna 2019.

Souhlas s uveřejněním svého jména poskytli tito dárci:

Všem dárcům bez ohledu na výši jejich příspěvku děkujeme!

Zveřejněna mohou být pouze jména těch, kteří dali písemný souhlas s uvedením svých jmen (na e-mail pratele.zahradky@seznam.cz, ve zprávě pro příjemce v příkazu k úhradě nebo poštou na adresu Spolku Přátelé Zahrádky, K Lipnici 18, 394 52 Kejžlice). Zveřejňování údajů o dárcích, kteří s tím nevysloví souhlas, zakazuje zákon č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách.

29. 3. 2020
Spolek Přátelé Zahrádky

→Zpráva o realizaci projektu „zvon pro Zahrádku“ – zde←

Převoz zvonu a jeho zavěšování dne 26. 10. 2019

Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení Klikněte pro zvětšení

Více fotografií z události lze shlédnout na Rajčeti zde.

V ranních hodinách byl zvon v Ledči přeložen z dodávkového automobilu zvonařství na bryčku. Vůz se zvonem tažený dvojspřežím a doprovázený druhým vozem s kostýmovanými postavami přijel za hlaholu zvonů děkanského kostela sv. Petra a Pavla na ledečské náměstí, kde jej na chodnících před městským úřadem po obou stranách komunikace očekávala velká skupina ledečských obyvatel. Po krátké fanfáře hudebníků, kteří zvon také doprovázeli, poděkovali organizátoři obyvatelům Ledče nad Sázavou za podporu při sbírce na zvon a pozvali je na odpolední program v Zahrádce. Při odjezdu z náměstí se k průvodu spontánně připojil cyklista se státní vlajkou, který jel před povozy až do Zahrádky.

Konvoj se zvonem zastavil v Ledči ještě jednou Na Pláckách, kde už v té době ranní mlhu prozařovalo slunce, které pak slavnost provázelo až do večera. Tato část města vznikla v 70. letech minulého století jako náhradní výstavba, do které přesídlila velká část obyvatel Zahrádky, zejména těch, kteří pracovali v tehdejším n.p. Kovofiniš.

Zvon pak symbolicky projel částí Zahrádecké ulice a po krátké zastávce v Kožlí se mu slavnostního uvítání dostalo v Kamenné Lhotě. Na každé zastávce pozdravoval nový zvon také hlas zvonu místního.

V Kamenné Lhotě k poctě zvonu nastoupili členové místního Sboru dobrovolných hasičů se svou technikou a rozvinutou zástavou. Ti se pak přesunuli do Zahrádky, kde se připojili ke svým kolegům z Píště a Rejčkova.

Povozy přijely k zahrádeckému kostelu sv. Víta krátce po tři čtvrtě na dvanáct špalírem členů přítomných hasičských sborů. Dobrovolní hasiči zvon sejmuli z bryčky a stáli u něj čestnou stráž jak v průběhu jeho vystavení před kostelem, tak při následném svěcení, kterého se ve 14 hodin ujal královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál.

Vyzvednutí zvonu do věže pod dohledem zvonařského mistra Petra Rudolfa Manouška uskutečnili členové Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina s využitím výškové techniky Hasičské záchranné služby Správy železniční dopravní cesty.

Mons. Vokál spolu s ledečským děkanem Janem Bártou pak sloužil v kostele mši svatou v jejímž závěru se nový zvon Josef na věži zahrádeckého kostela o půl čtvrté odpoledne poprvé rozezněl.

Odpolední program obohatila přednáška Petra Rudolfa Manouška o výrobě zvonů a po mši svaté ještě krásné benefiční vystoupení pěveckého sboru Dech z Vlašimi.


Videozáznamy z akce 26. 10. 2019



Celkové náklady na pořízení nového zvonu činily 477 637 korun, které se podařilo získat za neuvěřitelně krátkou dobu, za což patří všem dárcům velký dík!

Zahrádeckému kostelu byl tak symbolicky v roce 800. výročí první písemné zmínky o Zahrádce opět vrácen hlas. Zvuk zvonu do údolí Želivky po letech znovu pravidelně ohlašuje poledne, klekání, bohoslužby, svatby i kulturní akce zde konané.

Zavěšením zvonu však snahy o obnovu a oživení kostela v Zahrádce nekončí. V opravách je nutno pokračovat a proto Spolek Přátelé Zahrádky bude i nadále sbírat finanční prostředky na opravy, restaurování a vybavení kostela v Zahrádce na účtu veřejné sbírky číslo 5399739001/5500